Veteráni

V sobotu se na svátek svatého Václava uskutečnila tradiční akce závodů veteránů do vrchu Brno-Soběšice. Spolu s dvěma mladšími syny jsme se vydali podívat se na ty skvostné kusy techniky, ve kterých se snoubí zručnost, řemeslná dovednost, nápaditost a historie s lidským pokrokem.

Akce mi připomněla mé časem zapadlé návštěvy starého Masarykova okruhu a vůně benzínu a zvuk poctivých atmosférických motorů a kvílejících pneumatik ve mně vyvolala dávné vzpomínky a pocity.

Bohužel jsem nemohl neslyšet občasné nepříjemné poznámky hlasatele na konto nás politiků a liberálů, kteří prý chceme zakazovat benzínové motory, prosazovat elektromobilitu a v zájmu lidského pokroku ničit vše, co generace před námi vytvořily. A to mne vedlo k malému zamyšlení. Ta věc má totiž několik rovin.

Aspekt první: ovzduší

Stál jsem se syny na mezi v zatáčce na výjezdu z Centra Kociánka asi tak 2 m nad úrovní vozovky, takže nás neminuly žádné z plynů produkovaných starými motory. A jakkoliv se jednalo o vzpomínkový zážitek, byl jsem opravdu rád za moderní čisté motory, protože představa, že by v dnešním provozu automobily produkovaly stejně splodin jako v minulosti, byla, nebudu lhát, víceméně apokalyptická.

Po 1,5h jsme veterány opustili, byli jsme již lehce přiotrávení :) Procházka z Kociánky do restaurace U tří opic nám naštěstí hlavy pročistila. Po cestě jsme shlédli živou sprejerskou produkci a za mne klobouk dolů před pouličními umělci, já bych v tom acetonovém zápachu fungovat nemohl. Uvědomil jsem si opět, že streetart je součástí města a jako jiné alternativní věci nemá smysl jej kriminalizovat, nýbrž se naučit s ním žít. Tady, myslím si, se to povedlo.


No a nakonec? Věřím, že se všichni rádi podepíšeme pod tvrzení, že jakkoliv nás přitahují některé vůně nebo i zápachy, nejraději máme čistý vzduch a nostalgie by nám neměla tento fakt maskovat.

Aspekt druhý: pokrok

Napadá mne slavný nápis na kapucínských hrobkách:

Čím jste Vy, byli jsme i my, čím jsme my, budete i Vy.

Často dávno zapomenutí konstruktéři těch nádherných strojů jsou inženýri a výnalezci minulosti. Jakkoliv je dnes vnímáme jako kus historie, ani oni by nesouhlasili s tím, že by se měl lidský pokrok zastavit ve jménu zachování starých, nostalgii budících technologií. Oni by jistě neslyšeli rádi komentáře typu: "Podívejte se na ty krásné koně. Přicházejí mladí, kteří nám chtějí vnutit smradlavé káry a tato nádherná zvířata a koňské povozy vyhnat z našich měst."

Oni byli mladí, byli pokrokoví, byli liberální. I my máme naše mladé, pokrokové a liberální. Nemějme jim za zlé, že mění náš svět do podoby, kterou těžko chápeme a kterou neznáme. Jsou to naše děti a my jim musíme zkusit věřit. Jednou budou i jejich technologie předmětem veteránských přehlídek. Opakuje se to generaci za generací.

Aspekt poslední: úcta

S přihlédnutím k výše uvedenému. Sběratelé a opraváři veteránů a pořadatelé srazů dokumentují lidský pokrok, připomínají minulost a ukazují kam směřuje budoucnost. Zaslouží si naši úctu, respekt a finanční i morální podporu.

Slibuji, že se v politice budu snažit, aby se jim všeho dostalo.