Porod patří matce

S pěti dětmi mám docela dost otcovských "zkušeností" s různými formami porodu. Se svou ženou jsem "prošel" předporodní přípravou, několikerou asistencí, domácím i tzv. ambulantním porodem. Všechny naše děti se naštěstí narodily zdravé a já jsem za to své ženě a všem, kteří jí pomáhali vděčen. Tuto úvahu píši, protože cítím zvláštní dluh a potřebu omluvy, pokud jsem občas přece jen z pozice muže zlehčoval přístup mé ženy k celé magii porodu. Také si myslím, že by pro voličky a voliče v mém obvodě mohlo být zajímavé, jak se k dané problematice stavím.

Chci podpořit vznik porodních domů a zvyšování kvalifikace porodních asistentek. Podpořím kultivaci prostředí porodních zařízení dle hesla "porodnice není nemocnice". Chci, aby se na nastávající matky pohlíželo jako na svéprávné klientky. Chci podporovat kojení a kontakt matky s dítětem a respekt k potřebám a citům matky a dítěte. Domácí porody akceptuji jen v případě striktního splnění zákonných podmínek zajišťujících maximální omezení rizika komplikací. Porodní personál musí mít vytvořeny perfektní podmínky k výkonu své práce a k zachování nejvyšší úrovně zdravotní péče i za cenu zvýšených nákladů.

Často jsem po prožitých zkušenostech přemýšlel, proč se průběh porodu tak velice vzdálil své přirozené podobě? Došel jsem k závěru, že je to mimo jiných chvályhodných pohnutek také výsledkem často nevědomé snahy nás mužů vynutit si kontrolu nad tím nejintimnějším okamžikem v životě ženy, matky. Okamžikem, nad jehož průběhem jsme historicky žádnou kontrolu neměli a ve kterém jsme přinejlepším hráli roli podpůrnou. Naše mužská ješitnost je skvělým nástrojem pro umenšování role matky při porodu. Obestavíme ji přístroji, umístíme do postrojů, křesel v prostředí uniformního porodního boxu připomínajícího spíše stomatologickou ordinaci. Prostředí, ze kterého je možná nadšené ego naoko neomylného lékaře, nikoliv však často křehká duše ženy, navíc v okamžiku, kdy její psýcha vyžaduje okolo sebe prostředí známé a uklidňující.

Chci přesto ujistit naše partnerky, že okamžik narození dítěte je pro nás muže významným a cenným životním okamžikem. Přítomnost otce u porodu je skvělou příležitostí si uvědomit, jak intenzivní jsou pocity bezmoci, které v tu chvíli žena zažívá, je-li nucena k porodu v rozporu s jejími představami a potřebami. Pocity, které my muži nemáme tak rádi. Mladší berou přítomnost otce u porodu jako standard, není tomu však tak dlouho, kdy to nebylo možné a kdy se tomu systém a zdravotnický personál vzpíral a kladl překážky. Věci se tedy mění k lepšímu a je poctivé si to přiznat a poděkovat všem, kteří se na tom podílejí, a to včetně mnohých lékařů a sester. Nemohu proto než vyzdvihnout aktivitu senátora Kantora, a jím aktuálně předkládaný zákon o České komoře porodních asistentek.

Jako lidé jsme různí a různě citliví. Některá matka požaduje 100% jistotu lékařské péče a dokáže se dobře oprostit od vlivů prostředí. Ráda přenechá kontrolu nad porodem a okamžitou poporodní péči zkušenému personálu a po náročném porodu si chce odpočinout a mít zajištěnu veškerou asistenci.

Pro jiné matky je příjemné prostředí a atmosféra nutnou podmínkou pro uvolnění se a zdárný průběh porodu a zachování pěkných vzpomínek na tento bezesporu zlomový okamžik v životě každého rodičovského páru. Požaduje respekt ke svým přáním, často maximální kontakt s novorozencem i možnost co nejrychlejšího návratu do známého domácího prostředí. To může samozřejmě klást zvýšené nároky, není-li na to porodní zařízení připraveno.

Jako kandidát do Senátu zastávám liberální postoje a chci respektovat matčinu možnost volby a kontroly vhodného průběhu přirozeného porodu a poporodní péče bez toho, aby byla obětována kvalita v případě nenadálých komplikací.  Věřím, že lze skloubit požadavky na moderní lékařskou péči s úctou a ohleduplností k přáním matky a prospěchu dítěte.

Proto uvítám aktivnější zapojení matek a porodních asistentek do celospolečenské diskuse o modernější podobě českého porodnictví. Porodnictví, pro které porod není nemoc, porodnictví, ve kterém je duše matky i dítěte stejně respektovaná jako jejich těla, porodnictví, které si přizná, že přirozený průběh porodu s minimem intervencí má nakonec jistý, ač těžko měřitelný dopad i na novorozence samotného. Jen to, že nám děťátko nedokáže sdělit své pocity neznamená, že nedokáže vnímat atmosféru, ve které probíhá možná to nejtěžší, co v životě musíme každý dokázat. Náš vlastní porod.

Rád proto také podporuji priority mých Pirátů v oblasti porodní a poporodní péče. Minimum zbytných intervencí, příjemné prostředí, respekt k matce a zachování možnosti volby, přítomnost porodních asistentek, budování porodních domů a celkovou humanizaci a demokratizaci českého porodnictví. Více informací naleznete v programovém stanovisku Pirátů: porodnictví.

Zdravá, sebevědomá, respektovaná a spokojená matka rodička je nejlepší zárukou zdárného porodu.

Děkuji Vám za pozornost.