Bitva, ze které se poučíte, vzbuzuje respekt

JIří Kadeřávek a Jakub Michálek při rozhovoru v Pirátském centru
JIří Kadeřávek a Jakub Michálek při rozhovoru v Pirátském centru

Jakub Michálek se přidal k Pirátské straně brzy po založení strany, již v létě 2009. Od začátku byl velmi exponovanou osobou, díky svému tahu a zaměření na cíl a výsledek. Považuji jej vedle Ivana Bartoše a Mikuláše Ferjenčíka za hlavního strůjce úspěchu Pirátské strany. Poznal jsem jej jako schopného, často nesmlouvavého, avšak čistého a zásadového člověka bez vedlejších úmyslů. Navíc mne s ním pojí občas podobný problém, umět přesvědčit lidi, že to, co děláme, přesahuje nás samotné a naše momentální nálady. Proto jsem se rozhodl přiblížit Vám Jakuba v rozhovoru, který je veden někým, koho dobře zná a komu důvěřuje.

Rozhovor byl natočen a posléze přepsán v červenci 2020. Posaďte se a čtěte, otázky pokládá Jiří Kadeřávek, zakladatel Pirátské strany a odpovídá Jakub Michálek, předseda poslaneckého klubu Pirátské strany.

Ahoj Jakube a děkuji, že sis udělal čas na náš rozhovor a moje čtenáře. Jaká byla tvoje motivace ke vstupu do Pirátské strany, jak si se o nás dozvěděl a co sis od Pirátů sliboval?

To už je hrozně dlouho, bylo to v roce 2009 v televizi, kdy o Pirátech vyšla nějaká skandální reportáž a říkal jsem si, konečně přišla tahle strana v době, kdy vládnul Topolánek. Topolánek s Paroubkem se všude hádali a bylo to buď anebo, falešné dilema. Tak jsem byl rád, že přišla taková čerstvá síla mimo tu běžnou, špinavou politiku a vzhledem k tomu, že jsem byl tehdy student, tak jsem si říkal, že bude fajn se podívat co se tam děje, případně s něčím pomoct a něčemu novému se naučit.

Když si k nám přišel, tak si se poměrně rychle etabloval jako odborník na stranické předpisy, které jsme tenkrát neměli téměř žádné a mohutně jsi se vrhl do výstavby tady toho aparátu a architektury předpisů a myslím, že jsi autorem, nebo spoluautorem skoro většiny z nich. Já zpětně musím říct, že jsem tomu příliš nevěřil, ale nakonec mne výsledek příjemně překvapil a obdivuji zpětně i tvoji odvahu, protože si studoval práva a takhle si se do toho po hlavě vrhnul. Jak to hodnotíš?

Předpisy jsou podmínka nutná, nikoliv postačující. Předpisy nejsou nějaká modla, je to naše vnitřní dohoda, jak se k sobě chovat, aby to mělo nějaký smysl. Já jsem tehdy vstupoval do strany v době, kdy politické strany byly totálně prolhané a zkorumpované a nechtěl jsem, aby to dopadlo stejně s něčím, do čeho vkládám energii. Pořád si myslím, že aby jakákoliv organizace, která chce být skutečně velká po celé republice s tisíci členy, dobře fungovala, tak jedna z těch složek je mít pravidla, která jsou ctěna členy té organizace. Pak tam samozřejmě musí být složky, které vedou k tomu, že ta organizace je řádně řízená, že lidé jsou motivovaní, vytvářejí hodnotu a že se tam dobře cítí.

Přesto vnímáš, že ty pravidla jsou jedním z možná nejdůležitějších znaků, nebo podmínek, které nás dostali tam, kam nás dostali a co nás třeba odlišuje od ostatních Pirátských stran? Protože ty jsi byl nějakou dobu aktivní i v mezinárodní Pirátské politice. Takže když srovnáš konstrukci naší pirátské strany s tou mezinárodní?

Tam je potřeba vyjít z toho, že my jsme liberální strana a liberální strany mají asi dvě základní slabiny pro svou existenci. A to, že svoboda přeroste v bezbřehost, kdy liberální stranu ovládnou v podstatě zlodějské struktury, tak jako se to stalo třeba v Unii svobody v České republice, anebo ta strana propadne anarchii, to znamená, že každý mluví do všeho, výsledek není žádný a není žádný důvod, proč by volič tu stranu měl volit. Myslím si, že nám se podařilo úspěšně se těmto dvěma extrémům vyhnout, na rozdíl od některých jiných liberálních stran jak v ČR, tak ve světě.

Ty si loni na podzim zažil tu kauzu s vedoucí personálního odboru, která vyústila v hlasování na našem internetovém fórum o tvém setrvání v místopředsednické pozici v republikovém předsednictvu. Když to zpětně hodnotíš, co ti to vzalo, a co ti to dalo?

Já myslím, že každý politik si prochází různými horkými chvilkami. Každá taková věc je v podstatě jizvou, která podobně jako u válečníků ukazuje na určitou zkušenost. A třeba i vzbuzuje respekt. Kdo si tím projde a využije to pozitivně, tak se z toho může hodně naučit. Byť to tedy do teď považuji za určitou křivdu, to křivé obvinění, a mediální masírka se mi nelíbí. Ale myslím, že už je to do značné míry vyhaslé, i přesto, že se to občas vrací, tak myslím, že jsme se přes to přenesli. Já jsem se na tom naučil, jak je důležité budovat dobré vztahy i se vzdálenějšími kolegy, zaměřit se na to, jak věci vnímají a trochu se vžít do toho, jak se dívají na svět. Byla to věc, kterou jsem se předtím neměl příležitost naučit třeba ve škole či práci, protože těmto měkčím dovednostem se tam nepřikládal takový význam.

Ale já doufám, že některé ty věci, které jsem se v republikovém předsednictvu snažil razit, například aby strana dělala, aby nebyla výtah k moci, měla výsledky, aby se myslelo na voliče, tak ty že tam přetrvávají.

Kdy ti u Pirátů bylo nejhůř a kdy naopak nejlépe?

Nejhůř mi bylo asi ten zmiňovaný minulý podzim, kdy jsem měl pocit, že v uvozovkách makám od rána do noci, často přes víkendy, a pak mě vlastně někdo bodne do zad, když řeším státní závěrečný účet ve sněmovně, navíc za přispění Babišových médií. Tehdy jsem se snažil bránit to, aby se Pirátská strana nezadlužila a stejně někdo z důvodu, aby hájil jiné interní zájmy, tak sahá k nefér prostředkům. Samozřejmě se mi taky nelíbí, když lidí útočí nesmyslně na moji partnerku, když si nechtějí kopnout přímo do mě. Tak to byly nepříjemné okamžiky.

Nicméně evidentně si u Pirátů setrval tak, že ten okamžik, kdy ti bylo nejlépe to určitě vyvážil.

Tak v okamžiku, kdy mi v podstatě členská základna mně dala důvěru, tak by bylo absurdní, abych odešel. Byl jsem odvoláván historicky asi čtyřikrát a mandát jsem v hlasování členů obhájil.

Přesto, kdy ti teda bylo nejlépe?

Mně je nejlépe, když něco tvoříme, když jsem v partě lidí, která je naladěná tak, že se tam cítím výborně a vidím, že to má nějaký smysl a někam se to posouvá.

Takže dá se říct, že to je ta cesta, ten proces, nikoliv nějaký konkrétní okamžik, ale že to je ten moment, že ta práce tě opravdu baví.

Samozřejmě bylo skvělé, když se nám povedlo prosadit něco v parlamentu, na čem jsem se podílel. Jako například když jsme otevřeli ČEZ nebo se mi podařilo prosadit lepší ochranu práva na informace, nebo když jsme díky práci Ivana Bartoše a Ondřeje Profanta schválili zákon o právu na digitální službu, tak jsem z toho měl velkou radost. Ale nejvíc mě baví, když jsem ve stavu flow, to znamená, když vymýšlím. Třeba teď mám skvělý nápad, o kterém tedy bohužel nemůžu mluvit, ale určitě se ho brzy všichni dozví. Jak omezit vliv oligarchů na média. Tak když vymýšlím takové nápady, jak to zrealizovat a můžu pracovat s fajn lidma a vím že máme společný cíl, že táhneme za stejný provaz. Tak to mě na tom asi nejvíc baví.

K tématu vlivu oligarchů na média. Přemýšlel jsem proč Senát, který tradičně kope v trochu jiných barvách nemá větší kontrolní funkci třeba i v tom, že by volil, nebo se minimálně podílel na volbě správních rad veřejnoprávních médií, případně vysokých úředníků kontrolních úřadů. Jak ty se na to třeba díváš, zapojit horní komoru do téhle práce?

V našem ústavním systému je horní komora volená odlišně od Poslanecké sněmovny. Je koncipována jako orgán, který je trvalý a nejde rozpustit, je vždy k dispozici a má dlouhodobější kontinuitu oproti Poslanecké sněmovně, která reflektuje vždy okamžitou vůli voličů v době voleb. Roli Senátu, jakožto určité pojistky dlouhodobé kontinuity státu, i jeho ústavního systému, protože se vyjadřuje ke změnám ústavě a bez něj to nejde, tak vnímám zejména ve vztahu k institucím, kde je kontinuita potřebná. To znamená, zejména v soudnictví, kde senát má velkou úlohu u jmenování ústavních soudců. V takových případech si dokážu představit, že by se daly jeho kompetence rozšířit. Určitě bych ale varoval předtím, abychom podléhali nějakému černobílému vidění světa, že sněmovna je zlá a Senát je ten hodný. Protože například někteří senátoři blokují rozšíření kontrolních pravomocí nejvyššího kontrolního úřadu a už v podstatě avizovali, že budou paralyzovat klouzavý mandát. Mne na senátu trochu mrzí, že zasedá jeden nebo dva dny v měsíci, to znamená, že spousta lidí to bere jenom jako vedlejšák. My jsme teď prosadili v posledním volebním období, že takoví senátoři už to nebudou mít tak pohodlné, nebudou dostávat plný plat, pokud pracují zároveň naplno jako starostové či zastupitelé jinde. Ten jejich plat bude o 60% menší. Takže myslím si, že to je velká příležitost pro někoho, kdo, když se k tomu postaví čelem a dá to toho větší část své energie, tak může některé věci posunout. Byť Senát je spíše pojistkou.

Nicméně v době, kdy zástupci exekutivy a jejich poradci vlastní média a exekutiva jako taková reprezentuje většinovou vůli sněmovny, tak já vnímám jako problematickou třeba volbu veřejnoprávních médií sněmovnou, která hraje ve stejných barvách jako vláda.

To je přesně ten příklad, kdy je nešťastné, že ten kdo vládne, tak nevládne jenom ve sněmovně a ve vládě, ale současně kvůli tomu nastavení zákonů o České televizi a Českém rozhlase do značné míry vládne právě i v televizi a v rozhlase. Samozřejmě to může vést k politizaci těch institucí, nežádoucím tlakům atd. Takže proto jsme měli v programu, že se zasadíme o to, aby se revidoval způsob řízení například podle britského nebo německého modelu, kde to je rozprostřeno mezi více institucí, tak aby nikdo nemohl jedním volebním vítězstvím tu televizi ovládnout. Objektivní informování není princip, který by se měl měnit s tím, když přijde nová vláda, ale měl by naopak setrvat, takže větší roli Senátu se nebráním. Současně si myslím že těch institucí by tam mělo být ještě daleko více, protože přece i Senát je dominovaný jednou stranou.

Piráti jsou v mediálním prostoru často očerňováni různými nepravdivými nařčeními, že chceme odebírat seniorům řidičáky, dokonce i skandálními, až neuvěřitelnými. Je zvláštní, že někdo věří takovým nechutnostem, jako že seniory chceme pochovávat do společných hrobů apod. Jak ty to snášíš a jak s tím bojuješ? Jak v osobní, tak i v politické rovině?

My si uvědomujeme, že jde často o zneužívání slabších, zneužívání, že se třeba lidé hůře orientují nebo se jim nechce ověřovat pravdivost údajů apod. Je to nástroj, jak očernit soupeře a nahonit více hlasů, a to nástroj neférový. Takže je potřeba nevyvolávat paniku, my všechny tyhle nesmysly uvádíme na pravou míru a v případě, že identifikujeme zdroje, což jsou často různí dezinformační šmejdi profesionálové, tak s nimi jednáme tak, aby přestali lidi mást. Objevilo se nám to i od některých jiných stran, které úmyslně šířily o naší poslankyni, že chce budovat baráky pro uprchlíky. To jsou všechno jenom politické taktiky, a je potřeba na ně upozornit. Děje se to všude, ve společnosti, v politických stranách, i v menších organizacích, aby se někdo očernil. Já zastávám stanovisko, že vždycky je potřeba se podívat na to, jestli to je nebo není pravda.

My máme v záloze ještě jeden nástroj, který jsme ještě doposud nepoužili a to je vydávání newsletteru, který by usnadnil komunikaci našich témat mezi seniory. Bylo mi to mým tátou několikrát připomínáno, že potřebuje náš pirátský e-mailový zdroj, protože on to do e-mailu neumí dostat z ostatních zdrojů. Mikuláš Ferjenčík slíbil, že by to do krajských voleb mohlo být, tak já se na to těším.

To by bylo super, já jsem pro.

Nazval to antihoax řešení :)

Ono to není jenom o těch hoaxech. Ale také o tom, že my jako politická strana musíme jít těm lidem naproti tak, aby měli a dostali ty informace na stříbrném podnose. Stejně jako firmy, když chtějí prodávat svoje výrobky a jsou kvalitní, tak k tomu dělají marketing.

Jak vidíš svoji budoucnost u Pirátů, a jakou vidíš budoucnost Pirátů, co je v tvých vizích?

My teď dotahujeme první volební období ve sněmovně v opozici a mezitím se nám podařilo získat primátora Prahy, udržet zastoupení ve vedení Brna, nově jsme se dostali do vedení Ostravy, takže si myslím, že jsme celkem úspěšní. Teď ve volbách do sněmovny se bude rozhodovat jestli zůstaneme nadále v opozici, a nebo jestli vezmeme na sebe zodpovědnost a odstavíme od velení oligarchické struktury. A já jsem spíš příznivcem toho druhého řešení. Myslím si že by se strany měli spolu bavit, měli by spolupracovat a myslím si, že má smysl jednat s blízkými partnery. Současně, aby se eliminovalo oslabení kvůli roztříštěnosti, tak doufám, že stejným způsobem budou postupovat i další strany, aby nakonec současné opoziční síly nepohořely na volebním systému. Moje osobní budoucnost je dál vést poslanecký klub, což je práce, která mě baví a myslím si, že když jsme se dostali z preferencí 10 % na nějakých 15-17 % v průzkumech, což je největší nárůst ze všech, tak to snad neděláme špatně. A hodně se přitom učíme. Rád bych kandidoval opět do sněmovny v Praze, obhájil mandát a pokračoval ve věcech, které se teď nepodařily dodělat. Máme tam mnoho ležících zákonů, které vláda blokuje. A pokud se jednou dostaneme do vlády, tak bych v ní nerad strávil víc než dvě volební období.

A v případě, že se do Strakovky nějakým způsobem podíváme, tak budeš chtít upřednostit tu legislativní práci v pozici předsedy poslaneckého klubu, nebo by si se rád zapojil i do nějaké exekutivní práce?

Rozhodovat o tom bude vedení strany, celostátní lídr a členská základna, ale to, co mě nejvíc baví, je řídit ty změny, aby se věci posouvaly kupředu.

A který resort je ti v tomhle nejbližší?

Já si nemyslím, že to je nutně spojené s nějakým resortem, a je to věc, kterou v podstatě dělám v parlamentu, kde zajišťuji, že ty změny projdou od nápadu až do schváleného zákona a pak se díváme i na to, jak ten zákon funguje. Třeba teď rok po tom, co jsme prosadili zveřejňování smluv v ČEZu a Českých drahách, tak už víme, že tam skutečně jsou stovky smluv zveřejněných. Stejně tak si myslím, že by si stejný tah na branku zasloužila i vláda, protože vláda má programové prohlášení, ale nikdo pořádně nevi, jaké věci se z toho už podařilo splnit a chtělo by to dokázat lidem, že ty volební sliby nejsou jenom prázdné řeči. To si myslím, že je něco, s čím tady nikdo ještě nepřišel.

Nicméně, když to vezmu zpátky k těm resortům, tobě je asi nejbližší ministerstvo spravedlnosti, vzhledem k tvému vzdělání a práci, kterou děláš.

Tak já jsem právník a resortu spravedlnosti se věnuju jako místopředseda ústavního právního výboru několik let. Teď mi v odborném časopise vyjde článek o problémech českého soudnictví, píši dizertaci a tak dále. Plánuji představit nějakou vizi, jak to zlepšit tak, abychom se zaměřili na kvalitu justice a dostali se časem úrovní důvěry někam k těm státům, jako je Dánsko, Finsko či Nizozemsko. Abychom zavedli elektronický spis a lidi už nemuseli chodit při nahlížení do spisu na soud, ale mohli se na to podívat přes bezpečné spojení na Internetu. A samozřejmě reforma exekucí je velký problém, který hrozí, že ANO v tomhle volebním období zabetonuje. Také jsem se zastával nezávislosti státních zástupců a navrhli jsme pro to vlastní zákon. Paní Benešová slíbila, že jej předloží a za celý rok to neudělala. Teď řekla, že už to neudělá do konce volebního období. Zastali jsme se také nezávislosti soudců v kauze, kdy do toho Zeman intervenoval. Takže to je oblast, které se věnuji a docela mne i baví, ale zase se na to nefixuji. Myslím si, že politické řemeslo mohu uplatnit ve více rolích, kde Piráti a stát budou zrovna potřebovat.

Poslední otázka. Zkus prosím popsat tvůj vztah k Brnu a Moravě.

Do Brna jezdím jednou za čas, ale za to rád, třeba kvůli návštěvě soudů nebo úřadu veřejného ochránce práv nebo místních Pirátů. To asi odpovídá tomu, že jsem právník a Brno je naše hlavní město soudnictví. Taky jsme v Brně kdysi založili spolek Otevřená města, který pomáhá zprůhledňovat stát. Zatímco historické centrum Prahy, kde už mnoho let pracuji, tak má takovou těžší atmosféru a křivolaké uličky jsou stísněné, Brno mi přijde takové lehčí a uvolněnější. S mojí partnerkou máme obzvláště rádi Pálavu, ať už v její krajinné nebo tekuté podobě.

Jakub Michálek se přidal k Pirátské straně brzy po založení strany, již v létě 2009. Od začátku byl velmi exponovanou osobou, díky svému tahu a zaměření na cíl a výsledek. Považuji jej vedle Ivana Bartoše a Mikuláše Ferjenčíka za hlavního strůjce úspěchu Pirátské strany. Poznal jsem jej jako schopného, často nesmlouvavého, avšak čistého a...

Jen málokterý obor upadl v souvislosti s koronavirovou krizí do takového chaosu jako české školství. Prakticky na všech stupních škol dochází ke zmatkům a situacím, které mohou dlouhodobě poškodit nejen vzdělávání žáků a jejich životní perspektivu, ale také důvěru národa ve schopnosti autorit poradit si s krizovými situacemi.

Piráti se často musí bránit útokům svých odpůrců, kterí nás za spolupráci s orgány EU obviňují z bonzáctví, donášení, žalování. Jenže obrátit se na EU ve věcech, které spadají do gesce EU je legitimní.