Přehrady sucho nevyřeší

Jižní Morava je kriticky ohrožena půdním suchem. Namísto opatření zvyšujících přirozenou schopnost krajiny vázat vodu přichází MZ s plánem na stavbu nových přehrad. Stále se tak opakuje situace, že opatření pro zajištění zásobování obyvatelstva vodou jsou prezentována jako krajinotvorná v rámci boje proti suchu.

Sucho v krajině nevyřeší vodovody a kanalizace a stavební a betonářské projekty. Voda uzavřená do umělých objektů vytvořených člověkem je voda, která v krajině chybí. Voda ve vodovodech a vodojemech a přehradách způsobuje v okolní krajině sucho. Sucho zhoršuje půdní erozi a proměňuje naši krajinu v savanu.

Každý se můžeme sám sebe zeptat, zda chceme žít ve vyprahlé krajině s luxusem tekoucí vody z kohoutku, kterou nám přivádí dálkové vodovody, nebo chceme žít v zeleni a vodu si moci čerpat ze studny v sousedství. Protože takové je dilema. Voda v krajině znamená vodu ve studních. A k dispozici je jen omezené množství prostředků. Je na nás, zda chceme řešit příčinu nebo jen důsledky a musíme si umět vybrat, co je naší prioritou.

Opravdu si někdo myslí, že postavit přehradu v krasovém území u Holštejna, jen pár kilometrů od Macochy a punkevní jeskyně je dobrý nápad? Navíc se ukazuje, jakým způsobem proces probíhá. Zdá se, že pouhé seznámení obcí se zařazením území do plánu je prezentováno jako jejich souhlas. Projevuje se zde další neduh české politiky, přezíravost vůči vlastním občanům.

Jakým způsobem zvýšit zádržnou kapacitu krajiny?

Např. deregulací zbytečně regulovaných toků. Při pozorování přirozeně meandrujících potůčků a řek si uvědomíte, co jsou další přirozené rezervoáry vody v krajině a co jsou opravdová opatření pro její zadržení. A co v naší krajině chybí. Změřte si délku složeného metru a porovnejte ji s metrem roztaženým. Dostanete obrázek o tom, kolikrát více vody dokáží zadržet nezregulované a zastíněné vodní toky. Opravdu dobrým příkladem je obnovení meandrů řeky Dyje.

Výsadba zeleně, větrolamů, remízků

Nebo zabráněním větrné erozi. Každý, kdo bydlí na nekrytém místě ví, jak před větrem a suchem chránit nejen sebe, ale i dům, rostliny a svůj pozemek jako celek. Výsadbou živých plotů, větrolamů, zeleně jako takové. Proč to ale neví zemědělec hospodařící v sousedství a nechává na nekonečných lánech vystavovat půdu parnému slunci a silným větrům? Proč s odkazem na pohyb techniky nedovolí vysadit aleje podél polních cest nebo požaduje narovnat koryto potoka? Opravdu je zemědělec ten, kdo umí pracovat se suchem? Čest těm zemědělcům, kteří tato opatření umí uvést v život. Bohužel, naše zemědělství řídí velkokapitál a ten se nekonečných lánů a požadavků na rovnání koryt nechce vzdát.

Věděli jste, že kubík kvalitní černozemě zadrží až 400l vody? Miloslav Jirků z Biologického centra Akademie věd ČR říká: "Vodu je potřeba zadržovat v krajině, ne v přehradách. Voda v přehradě či rybníce je krajině platná asi jako sklenice vody v pražské hospodě člověku žíznícímu uprostřed Sahary. Musíme se co nejrychleji vrátit k přirozené skladbě lesů, protože listnaté a smíšené porosty, potažmo jejich půdy, zadržují výrazně více vody než jehličnaté." I laikovi to zní naprosto logicky.

Čísla říkají, že zdravá česká krajina by uměla zadržet 8,4 miliardy metrů krychlových vody. Kvůli špatnému hospodaření však v současnosti zadrží o 3,3 miliardy vody méně, zhruba jen 5,04 miliardy. Přehrady, které plánuje MZ mají dohromady zadržet 200 mil. kubíků. Navíc vody, která se nebude nacházet v krajině, ale v přehradě. To je veliký rozdíl. Je zde opravdu obrovský prostor pro zlepšení situace. Zlepšení však nedosáhneme budováním dalších přehrad spojeným často s dalším odlesňováním. Přehrada navíc vůbec negarantuje, že lesy v jejím okolí nebudou usychat, o tom svědčí např. holé srázy po kůrovcem zlikvidovaných lesích v okolí přehrady Opatovice.

Rozdělení nekonečných lánů polí

Abyste měli představu o čem hovořím, podívejte se na mapku Mikulovska v záhlaví článku. I bez hraniční čáry snadno poznáte hranici mezi Dolními Rakousy a Jižní Moravou. Rakouské zemědělství neprošlo procesem kolektivizace a hospodaření na zemědělské půdě má tak zcela jiné parametry. Cílem ministerstva zemědělství musí být napravit škody, ke kterým v rámci kolektivizace došlo. Všichni víme o co jde a jak toho dosáhnout. Že by bylo možné zemědělce donutit rozdělit nekonečné lány, vysadit remízky a aleje a obnovit meze. Jenže to by vyžadovalo kompenzace. A také by to příliš neprospívalo byznysu, a tomu řepkovému už vůbec ne. A tak se raději plánuje nasměrovat prostředky do stavby přehrad.

Až si někdo bude pochvalovat plány MZ a stěžovat si zároveň, že mu na zahradě usychají stromy, připomeňte mu tu jednoduchou souvislost. Že to, že nekonečný řepkový lán připomíná poušť není jen pouhá náhoda, ale že je v tom skryta příčina jeho usychající zahrady.

Pomohou moderní technologie

Jaké máme ale další možnosti? Přináší nám je progresivní technologie pěstování. Hydroponie či akvaponie vyžadují často pouze zlomek vody pro produkci objemu plodin srovnatelného s klasickými metodami zemědělství. Vertikální fotovoltaické panely zase mohou sloužit jako zdroj čisté energie a infrastruktury pro zavlažovací systémy nebo skleníky a zároveň jako opatření proti větrné erozi a splavování zeminy.

Ve městech nám zelené střechy dokáží zvlhčit mikroklima a energii slunce zachytávat ve formě zeleně poskytující kyslík a stín. Musíme preferovat existující zeleň před novou výstavbou. Brněnské projekty jako zástavba Řečkovického hráje nebo přemostění Zaječího potoka musí mít smeteny ze stolu.

Na vesnicích se musíme vrátit k využívání šedé vody a sbírat ji a čistit v kořenových čističkách a pouštět ji zpět do zahrad. Lidem, kteří nemají tu možnost musíme umožnit vodu čistit v domovních čističkách a využívat pro další zálivku.

A naše lesy musíme přestat čistit od spodních vegetačních pater, která navyšují záchytnou kapacitu lesa. Když to uděláme, tak se nám přirozeným způsobem obnoví lesní multikultury. Že je to na úkor hospodářskému využití lesa? Krátkodobě možná, ale kůrovcem zdecimované lesy jsou dlouhodobým důsledkem necitlivého přístupu a ekonomickou katastrofou pro vlastníky lesů.

Je toho hodně, co můžeme udělat. Částí se vrátit ke zvyklostem předků, částí se posunout využitím progresivních technologií. Řešení tkví v odvaze.